Chraňte si záda i při práci na zahrádce

22. 4. 2024 8 minut Volný čas

Zahradníkův start

Teploty se přehouply přes příjemných patnáct stupňů a milovníkům zahrádek začíná ráj na zemi. Celou zimu čekali na první jarní paprsky, aby mohli vyrazit na zahrádku a zrýt alespoň kousek půdy. V březnu se již vrhli na první prořezávání stromků a dřevin. To správné zahradničení však začíná právě teď. Zatuhlí po zimě, kdy jsme většinou moc nesportovali, se vydáváme na zahrádky a políčka, abychom v teplých dnech stihli udělat co nejvíce práce. Každý zahrádkář totiž ví, že tahle práce nikdy nekončí. Bereme rukavice, staré kalhoty, do rukou kyblík s rýčem, lopatkou a pod kolena klekačku.

Ruce v hlíně, radost v srdci

Práce na zahradě je relaxací i meditací zároveň. Osobně si nikde jinde nevyčistím hlavu tak dokonale jako právě při práci na zahrádce. Zahradničení je radost. Obzvláště když si ještě pěstujete rostlinky z vlastních semínek. Jakmile se v hlíně objeví první zelená hlavička, zahrádkářské srdce se tetelí nadšením. A co teprve sklizeň vlastní úrody, to je hrdosti a pýchy! Právem samozřejmě, protože jen zahrádkář ví, kolik práce dá vypěstovat rajče, mrkev, papriku a vše ostatní. V průběhu růstu číhají na jeho milované rostlinky, které vypiplal ze semínka, různá nebezpečí a pohromy. Přes slimáky, plevel, velké sucho, hodně deštivo až po různé plísně a nemoci. Zahradničení většinou obnáší hodiny a hodiny v kleče nebo v předklonu, pokud tedy chcete mít záhonky bez plevele a nepoužívat chemii.

Permakulturní zahradničení

Osobně zahradničím formou permakultury, nepoužívám žádná hnojiva ani chemické postřiky. Velmi mě oslovila kniha Revoluce jednoho stébla slámy od japonského filozofa a propagátora přírodního farmaření Masanobu Fukuoka. Po jarním přerytí vytrhám dlouhé kořeny plevele a poté již neodpleveluji s výjimkou pichlavých pýrů. Bršlici a kopřivu využiji do jarních nádivek. Pampelišky, trojlístky, popenec, černohlávek, jitrocel, to vše zůstává v hlíně mezi ostatními rostlinami. Ano, během jara a léta se plevel rozroste a možná nemám největší řepu v okolí, ale díky této zelené pokrývce půda nikdy nevyschne a tvoří ochrannou bariéru před letním sluncem. Dorostlé kopřivy, listy pampelišek a trávu pak s chutí spořádají naše křepelky. Musí se jim nastříhat na malé kousky, ale i díky zelenému krmení a pobytu ve venkovním výběhu nám dávají výborná vajíčka.

Jak si zahradu opravdu užít

Nejzrádnější jsou první teplé dny. Ráno a navečer je ještě chladno, země není dostatečně prohřátá, zato v poledne nás teploty vyzývají k tomu, abychom na sebe oblékli jen tričko.

Pokud si chcete užívat zahradničení bez problémů se zády, pomůžou vám následující rady:

  1. Nezůstávejte dlouhou dobu klečet v předklonu či záklonu. Je vhodné střídat polohy v krátkých intervalech a například vynášet drobné hromádky vypletého plevele do bio kontejneru místo odnášení přeplněného těžkého koše.
  2. Ohýbejte se v kyčlích, které jsou k tomu přizpůsobeny. Pokud jste v předklonu, měli byste držet záda co nejrovněji.
  3. Při zvedání těžších předmětů jděte vždy do podřepu. Nezvedejte je s ohnutými zády v předklonu.
  4. Při stříhání větví stromů ve vyšších patrech za pomoci teleskopických nůžek si vždy dostatečně poodstupte, abyste nestříhali větve přímo nad vámi a nemuseli tak mít po celou dobu hlavu v záklonu. Pokud to není možné, pak v pravidelných intervalech střídejte zakloněnou hlavu s předklonem hlavy, abyste pozici vykompenzovali.
  5. Používejte pod kolena tzv. klekačku, měkkou podložku, která uleví kolenům na hrubém povrchu.
  6. Chraňte oblast beder před chladem. Není nic horšího, než když se při práci zahřejete, případně zpotíte a máte na sobě kratší tričko. To se vám v předklonu či kleče vyhrne a bedra zůstanou odhalená. Pak už stačí jen pokles teploty k večeru či ofouknutí a ztuhlost, v horším případě ústřel jsou na cestě.
  7. Stejné pravidlo platí, i pokud přijedete na zahrádku v autě či na kole a máte zpocená záda. Doporučuji osušit záda ručníkem a převléct se do suchého oblečení. Je vhodné chvilku počkat, až tělo přirozeně zchladne, a pak se pustit do prací na zahrádce.
  8. Poslední, avšak pro mě nejdůležitější pravidlo zní: ZAHRÁDKU SI UŽÍT a nebýt jejím pomyslným otrokem. Moc se mi líbí obrázek, který koluje vždy zjara na Facebooku. Na jedné straně je krásně upravená zahrada s mnoha záhonky bez jediného plevele a uprostřed klečí zpocený zahrádkář. Na straně druhé je pak stejně velký trávník a na lehátku spokojený zahrádkář. Každý to máme tak, jak si to zařídíme.

A jak to mám já? K práci, odpoledním a občas víkendovým kurzům jógy si od půlky května do konce října přidejte každodenní péči o křepelky a na konci rovnice vám nemůže vyjít nic jiného než zahrada, která si žije svým vlastním životem.

A já tuhle zahradu miluji. V každém období má svá překrásná zákoutí, začátek jara nám oznamuje koberec fialových šafránů, pomyslnou štafetu pak přebírají kosatce. Hlavičky tulipánů se připravují na svou velkou chvíli současně s naléváním pupenů rododendronů a prvními lístky hortenzií. Jako strážci celého prostoru na vše shlíží dvě staré jabloně, které nám na podzim snesou do košíků ty nejvoňavější jablka.

Mezi jabloň a švestku natahuji v létě houpací síť a v dozvuku odpoledního žáru si užívám příjemný stín, který mi poskytuje obrovská koruna jabloně. Jabloně, která díky tisícům květů vypadá na jaře jako našlehaná špička smetany a láká na nektarové hody včely ze širokého okolí. Včelí hukot v koruně je více než konejšivý a sledování kosích rodičů, jak střídavě krmí malé hladové krky vykukující z hnízda, je tím nejlepším televizním pořadem. Tohle je moje zahradničení. Vnímat zahradu všemi smysly a načerpat v ní sílu pro další dny.

Přeji vám krásné jarní dny a spoustu zahradnických úspěchů.

Sdílení článku