6 minut Sport

Tenhle příběh bude o pokoře, posedlosti a velkém mistrovství. Richard Zelinka je v jednadvaceti letech světovým šampionem na koloběžce a influencerem, jehož kousky sledují na sociálních sítích desítky  tisíc obdivovatelů. Už na základní škole vydělával více než jeho učitelé. Přesto se „nezbláznil“. Na žádost o rozhovor reagoval více než ochotně. „Jsem rád, že můžu prezentovat náš sport. Chtěl bych, aby se děti zvedly od počítačů a začaly se hýbat. Koloběžky jim můžou změnit život, stejně jako mně,“ uvedl Zelinka, který připravil pro projekt Díky za VZPruhu zajímavé video.

Vždycky ho bavily freestylové sporty. Rád skákal na trampolíně a dělal různá salta. Taky jezdil bikros. „Jednoho dne jsem se dostal s bikrosovým kolem do skateparku. Jezdilo v něm pět kluků na koloběžkách. Vyzkoušel jsem si to, zalíbilo se mi to a od té doby jsem se koloběžky nepustil,“ vypravuje Zelinka s úsměvem. Tehdy mu bylo jedenáct. „Koloběžka je hravější. S kolem jsem jen těžko dělal triky.“

Start měl raketový. Už ve čtrnácti letech dostával první nabídky od sponzorů – přáli si, aby své kousky předváděl právě na jejich koloběžce. „Uvědomil jsem si, že mi to vážně jde. Začal jsem vydělávat velmi slušné peníze,“ přiznává. Někomu by se z nich možná zamotala hlava, on se výjimečně necítil. „Cíle mám vysoké. Pořád vidím rezervy, nepřijdu si lepší než mé okolí,“ sděluje. „Náš sport se rozrůstá, je v něm pořád větší konkurence... Některé děti po třech letech dělají to, na co jsme my potřebovali deset.“

Peníze jsou krásná věc, ale Zelinku u koloběžek drží více komunita. „Nejsme extra rivalové. Snažíme se posouvat hranice. Samozřejmě chceme vyhrávat, ale zároveň se vzájemně podporujeme. Před jízdou si říkáme: věřím ti, zvládneš to. V našem sportu je hodně lásky,“ zdůrazňuje novopečený mistr světa, jehož cesta na trůn byla poměrně krkolomná.

Všechno přitom začalo pohádkově. „Před rokem jsem podepsal smlouvu s nejlepší značkou koloběžek. Majitel je super člověk, který na firmě nechce jen zbohatnout. Spíš s námi cestuje po světě a hledá nové výzvy,“ líčí Zelinka. Z nich se poté natáčejí videa na YouTube a Instagram.

Vyznavači koloběžek dnes nejsou jen partičkou ze skateparků, stále častěji vyrážejí do ulic. „Skáčeme přes různé schody. Jezdíme v co možná nejhorších podmínkách. Povrch je špatný, zábradlí vysoká a zrezivělá. Má to větší koule,“ popisuje Zelinka expresivně. Sedm měsíců strávil ve světě – navštívil Kostariku, Mexiko, USA, téměř celou Evropu. A na závěr o všechny záznamy přišel. „Někdo nám ukradl batoh, takže jsem byl nucený se znovu vydat na cestu a videa přetočit,“ konstatuje.

Mělo to však své „ale“. Zatímco znovu přeskakoval zábradlí a vrhal se střemhlav ze strání, jeho soupeři trénovali na mistrovství světa. „Do Barcelony jsem jel nepřipravený,“ přiznává Zelinka. Za normálních okolností by absolvoval tři závody – street, park a mega rampu. Takto byl nucený taktizovat. „Street jsem bral jako přípravu. Dojel jsem dvacátý, pokud jedu naplno, jsem vždycky v top 5.“ Do parku raději nenastoupil. „Byl hodně náročný. Cítil jsem, že ho nezvládnu. Měli jsme jet čtyři jízdy po minutě, což je masakr. Takže jsem se soustředil na mega rampu,“ vysvětluje. Odpočinek se vyplatil, vyhrál.

Jen si to představte: dvanáctimetrový rozjezd, který je strmý 45 stupňů. Dolů se řítíte 50kilometrovou rychlostí na koloběžce, která má kolečka 110 mm. A tam na vás čeká tříapůlmetrový odraz. „Jedete jakoby do stěny. Pokud nejste připravený, rampa vás „vyflusne“, kam chce. Trefit dopad není žádná sranda,“ přiznává Zelinka.

Nějaký ten pátek už se může označovat za profesionála. Prodává vlastní oblečení, jezdí po závodech a natáčí videa. „Pořád je to freestyle sport, pořádné párty umíme. Nejsme fotbalisté ani olympionici, ale přibližujeme se k nim,“ míní. Co to znamená? „Mnohem více na sobě makám, běhám a posiluji, řeším regeneraci a jím zdravě.“

Z rozhovoru odjížděl Richard Zelinka do Německa. „Budu tam v obrovském cirkusu půl roku skákat mega rampu,“ přiblížil. Nezapomene ani na závody. „Jako influencer jsem dostal i nabídku zúčastnit se MMA. V lednu by mě měl čekat exhibiční fight. To je další výzva,“ doplnil mladík, jenž má ze zápasu respekt, na rány je však zvyklý. „Měl jsem několik otřesů mozku, podvrtnutých kotníků a přetrhaných vazů,“ mávne rukou. Nejhorší bylo, když musel na reoperaci kotníku, do nohy mu přibylo deset šroubů a titanová destička. „Šest měsíců jsem stál. Tehdy jsem měl obavy, jestli se ještě dostanu do top formy. Koloběžky ale natolik miluji, že jsem to musel dokázat.“

Sdílení článku