8 minut Zdraví a prevence

Dny jdou a roky volají, čas plyne jako voda a nedá se zastavit. Stárnutí je obecný biologický jev a všichni mu podléháme. Existuje i vědní odvětví anti-aging medicína, která se snaží odhalit příčiny stárnutí a způsoby, jak zmírnit nebo oddálit dopady tohoto procesu na organismus. Kalendářní věk nemusí být rozhodující, protože skutečný biologický věk více vystihuje stav našeho organismu, zahrnuje vlivy prostředí a životosprávy. Datum v kalendáři změnit nemůžeme, ale to, jak žijeme, do značné míry ano.

Je mnoho teorií stárnutí, ale často jsou zaměňovány jeho příznaky za příčiny. Mnohé je a asi i zůstane tajemstvím. Maximální hranice věku každého biologického druhu je geneticky podmíněna. Proč ale vlastně stárneme? Co je prokázáno?

Proč stárneme?

1) Oxidace

  • Oxidace železa je rezivění, tuku žluknutí, a když my „oxidujeme“, říkáme tomu stárnutí
  • Molekula O2 je velmi reaktivní a reaguje s mnoha dalšími molekulami, je oxidant a dává vznik volným radikálům
  • Volné radikály způsobují buněčné poškození, přispívají ke vzniku nádorů i stárnutí organismu
  • Volné radikály jsou oxidanty, naše tělo je schopno produkovat proti nim vlastní antioxidanty, např. některé enzymy
  • Další antioxidanty přijímáme ve stravě, např. vitamíny A, C, E, selen a zinek, jež jsou obsaženy v čerstvém ovoci a zelenině

2) Glykace

  • Glukóza (jednoduchý cukr, který vzniká štěpením z ostatních cukrů) v reakci s proteiny (bílkovinami) vede k hnědnutí a poškození bílkovin např. kolagenu, který je nejrozšířenější bílkovinou našeho těla. Je součástí pojivových tkání, kloubů, udržuje elasticitu našich cév nebo i pokožky. Přemíra glukózy může poškozovat naše enzymy nebo např. i proteiny v mozku, jejichž léze se pak nacházejí při Alzheimerově chorobě
  • Ve vyspělých zemích zažíváme epidemii diabetu 2. typu: až 10 % populace

3) Mutace

  • Genetické chyby, které jsou v drtivé většině případů negativní, vedou ke škodám v organismu, pokud nejsou včas opraveny. Buňky mají mechanismy, jak chyby mutací do značné míry odstranit
  • Mohou vést k nekontrolovanému množení buněk našeho těla – rakovině (2. nejčastější příčina úmrtí ve vyspělých zemích)
  • Nejvíce jsou ohroženy buňky, které se nejčastěji dělí: kůže, zažívací trakt (nádor tlustého střeva a konečníku), reprodukční systém (rakovina prsu, vaječníků, prostaty), imunitní systém (leukémie)

Anti-aging faktory

  • Kvalitní a střídmá strava, celozrnné pečivo
  • Dostatek ovoce a zeleniny – zdroj vlákniny, vitamínů, minerálů a dalších antioxidantů
  • Dostatek pohybu, ale i spánku
  • Sledování varovných signálů, samovyšetření a pravidelné lékařské prohlídky
  • Aktivní a pozitivní způsob života, rozvíjení přátelských vztahů

Zastavíme se více u posledního bodu. Vzorem šťastného stárnutí může být pan Zdeněk Svěrák, který má jednoduchý recept na stáří: „Dělání, dělání všechny smutky zahání, dělání, dělání je lék.“ Velmi důležité je zůstat aktivní a neupadnout do letargie nebo hořkosti. S takovými lidmi je pak radost žít, pracovat a setkávat se.

Stáří s sebou nese i mnohé výhody. Přináší svobodu, kdy toho ještě mnoho můžeme, ale skoro nic už nemusíme. Velké plány spojené se stresem a riskem jsou ty tam. O to je více času na drobné radosti a potěšení každého dne. Štěstím je pořád se na něco těšit. Je více času přemýšlet a řešit otázky existenciální před naléhavými existenčními otázkami mladších let. Čas plyne a člověk se tak učí pokoře, moudrosti, vyrovnanosti a životnímu nadhledu.

Velmi inspirativní je mít pozitivní vzory. Mým celoživotním vzorem už od gymnaziálních let je doktor Albert Schweitzer. Tehdy jsem o něm dostala knihu Světlo v pralese, která mě ovlivnila snad na celý život a stala se pro mne důležitým životním nasměrováním. Uvádím několik základních črt z jeho života.

Albert SchweitzerAlbert Schweitzer (1875 - 1965) byl německý teolog, misionář, filosof, humanista, varhanní virtuóz a lékař, držitel Nobelovy ceny míru z roku 1952. Vystudoval filozofii a teologii. Současně se stal vynikajícím varhaníkem. Byl ve své době největším znalcem Bachova díla.

Ve 30 letech se rozhodl zásadně změnit svůj dosavadní život. Mnozí ho měli za blázna, protože se vzdal kariéry evropského věhlasu. Začal studovat medicínu, a to na stejné štrasburské univerzitě, kde byl docentem teologie. Současně kázal, přednášel a koncertoval. Rozhodl se, že bude sám sebe už jen dávat. Dokončil studia medicíny, opustil své jisté postavení na univerzitě, oženil se a začal žít nový život. Roku 1913 odjeli novomanželé Schweitzerovi z Evropy do Afriky a z vlastních prostředků založili nemocnici v Lambaréné (tehdy Francouzská rovníková Afrika, dnes Gabun). Finance byly jednak z darů, jednak z prostředků, které vydělával Albert Schweitzer jako varhanní virtuóz.

V nemocnici, založené hluboko v pralese, byli léčeni lidé, kteří do té doby žádnou lékařskou péči neměli. Během 1. světové války se stali manželé Schweitzerovi válečnými zajatci. Po svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki se Schweitzer stal jedním z prvních odpůrců rozmísťování atomových zbraní. Přátelil se s osobnostmi, jako byli Albert Einstein, Stefan Zweig nebo Romain Rolland. Dvakrát navštívil předválečné Československo, koncertoval zde a také se setkal s prezidentem T. G. Masarykem. 

Albert Schweitzer více než 50 let žil a pomáhal nemocným v Africe. Žil a rozvíjel filosofii úcty k životu. K životu obecně, nejen k lidem, léčil i zvířata. Do vysokého věku pracoval v nemocnici a na stavbě nemocničních budov, v noci pak psal spisy z oblasti teologie, filosofie nebo umění. Několikrát s manželkou v Africe vážně onemocněli, pak se v Evropě léčili a zotavovali, při tom Schweitzer koncertoval, a tak vydělával další peníze pro nemocnici. Zažil zblízka dvě světové války - Lambaréné bylo ostřelováno a bombardováno. Svého mezinárodního vlivu užil Albert Schweitzer v úsilí o mír a svět bez atomových zbraní. Jeho nemocnice se postupně stala mezinárodním centrem pomoci lidem Afriky, protože tam začali přicházet zdravotníci z nejrůznějších částí světa, funguje dodnes. Podle jejího vzoru byly vybudovány nemocnice i v dalších rozvojových zemích. Albert Schweitzer zemřel v roce 1965 ve věku 90 let, je pochován i se svou manželkou v Lambaréné.

Životní příklad Alberta Schweitzera láká a přitahuje stále. Každý můžeme mít to svoje Lambaréné tam, kde žijeme a pracujeme. Ať jsme mladí nebo už ne, naše cesta ke stáří už začala. Nejlepším receptem na šťastné stáří je vést zdravý a smysluplný život. Přeji nám všem šťastnou cestu životním zráním ke spokojenému stáří.

Sdílení článku